Zrovna v případě Vlasov by bylo užitečnější pro výstrahu uveřejnit jeho příběh celý a nevytrhávat z něj jen pár věcí.
Protože by bylo poučné pro ostatní, jak je možné člověka vystaveného krizovým situacím nahlodat, dezorientovat a zneužít.
Třeba by to otevřelo oči spoustě lidí o kterých mluví každý týden Pjakin, jak poslušně dělají, co páníček řekne.
Třeba by jim došlo, že to s nimi dělají stejně jako Němci s Vlasovem a až jim nebudou užiteční nebo až jejich páníčci skončí na smetišti dějin, tak taky dopadnou tak tvrdě na hubu.
Vlasov se po svém zajetí dostal do rukou důstojníků Abwehru, kteří ho zpravodajsky vytěžili a získali jeho důvěru.
Vlasov totiž nebyl nijak zapálený komunista a měl představu o nezávislém Rusku bez bolševiků. Němci rozeznali užitečnost této myšlenky pro svoje propagandistické cíle a pro další vedení války na východní frontě a začali ho propagandisticky využívat/zneužívat.
Důstojníci, kteří se pohybovali u velení armád na frontě to někteří brali i vážně, protože viděli stav jaký je a chápali, že musí nahlodat odhodlání sovětských vojáků k boji, jinak je nikdy neporazí. Tam je třeba si uvědomit, že Vlasov padl do zajetí v červenci 1942, chvíli trvalo než ho vytěžili a potom už přišla doba Stalingradu a ústupu z Kubáně, kdy Němci pochopili, že něco musí začít dělat jinak pokud nechtějí být poraženi.
Proto Vlasovovi slibovali nezávislé Rusko a chtěli, aby vyzýval vojáky k dezerci. On ale chtěl písemné záruky od Hitlera, že pokud dosáhne zastavení bojů, tak Němci ruské území vyklidí a nechají Rusy ustavit nové zřízení podle sebe.
Vlasov nabízel, že zatelefonuje nebo pošle osobní dopis několika sovětským generálům, o kterých věděl, že sice slouží, ale změna režimu by jim nebyla proti mysli a domluví s nimi příměří.
Hitler je s tím samozřejmě vyhodil a tak šly věci dál svou cestou. Abwehr o to bojoval dál, ale s Hitlerem, kterého ještě podpichoval Rosenberg na to téma nebyla řeč.
Podařilo se prosadit vytvoření Ruské osvobozenecké armády a její vyzbrojení. Tím Vlasov později operoval jako svou hlavní zásluhou, že zachránil mnoho vojáků před smrtí v zajateckých táborech.

Hloubku toho, jak dalece Němci Vlasova zblbli dokumentuje, že ještě v listopadu 1944, když to měla Říše v podstatě spočítáno, veřejně propagoval spolupráci Ruska s Německem a v Praze si podával ruku s K.H. Frankem.

Nakonec ho Američané odmítli vzít do zajetí, protože dle dohody z Jalty měli být všichni občané SSSR repatriováni a to i když nechtěli. Kvůli nějakému Vlasovovi a jeho mužům si Američané nechtěli soudruha Stalina pohněvat.

Tohle je furt ještě hodně zkrácená verze, ucelenější popis by dobře dokumentoval, že nelze být dobrým vojákem ve špatné válce a známé přísloví, že čím kdo zachází tím také schází, resp. že kdo chce sedět na dvou židlích propadne se mezi ně.