Jsou to dva procesy nějaký větší celek, třeba národ, kde zrada musí být nepřípustná, nemůže být ten čin žádným způsobem omluven, je potřeba, aby to bylo jednoznačné označení, co se stalo, byla to chyba a morální slabost.

Druhý proces je náš morální vývoj bytosti, každý nějak zradil, třeba se usmíval jako dítě, aby dostal čokoládu a bylo to neupřímné. Bytost to může napravit, uvědomit si to, kát se (pochopit co jsem učinil), a může svým úsilím získat čest zpět.

Viděl jsem už je to dlouho film název už nevím. Hlavní hrdina kapitán opustil loď, ale loď se nepotopila a nakonec byla zachráněna. On byl v tom trochu nevinně, protože ho poryv větru a vlna smetla do člunu, kam ho volali přátelé, ale zaváhal chvíli nad tím uvažoval, kdyby se nepozastavil nebyl by na nechráněném prostoru a zůstal by na lodi. Příběh nakonec postavu zavedl do nějaké indiánské amazonské vesnice, kterou se rozhodl chránit proti nějakým desperátům. Ale někteří z vesnice byli proti němu a nenáviděli ho a on, aby je přesvědčil zaručil se svým životem, za každého člena vesnice. Nakonec vše dobře dopadlo, ale mrtví byli a přátelé ho opět přesvědčovali, že nemusí své slovo dodržet. Film končí jak na něj, při východu slunce v krásné krajině, míří puškou jeho zarytý nepřítel a on byl šťastný, tentokrát neuteče, teď ne. Padl výstřel film skončil a duše symbolicky odchází očištěna.

I nějaký ruský film byl na to téma, kdy hrdina na začátku zbabělec v druhé světové a se stal mnichem. HNR nás v tom nenechá a upřímná snaha chyby napravit je podpořena.