Při čtení vašeho příspěvku jsem si uvědomila historku: jde člověk a Bůh vedle sebe a nechávají za sebou dvoje stopy. Najednou je ale jedna stopa a člověk povídá: Vidíš, když mi bylo nejhůř, tak jsi mě opustil. A Bůh odpověděl: Ne , tady jsem tě nesl na ramenou...
Odčiňováním našich hříchů nás Bůh učí ( v tom je ta " nemilosrdnost"- ale jinak nás nenaučí, když nepocítíme na vlastní kůži), ale zároveň nás přitom "nese na ramenou", protože Bůh je láska, Bůh nás miluje- a to je jediný zákon. Až budou lidé schopni pochopit a prožít lásku, ke všemu a ke všem, která je uvnitř každého z nás, nebudou potřebovat žádné desatero...Budou konat v lásce z hloubi duše...