V reakci na sovětský útok proti Finsku a spolupráci s Německem zmrazila Velká Británie své obchodní vztahy se Sovětským svazem, USA reagovaly embargem na dodávky vojenského materiálu. Pouze Německo, které bylo do roku 1932 nejdůležitějším obchodním partnerem SSSR, bylo ochotné dodávat stroje, průmyslová zařízení a vojenskou techniku do Sovětskému svazu.[5]

Hospodářské vztahy obou států se zásadně změnily na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. srpna 1939 a dvou hospodářských smluv z 11. února 1940 a 10. ledna 1941. Zatímco v roce 1939 se německo-sovětská obchodní spolupráce dosáhla za období mezi světovými válkami svého minima ve výši 61 milionůříšských marek, v roce 1940 už činil celkový obrat 600 milionů říšských marek a vrcholu dosáhla v první polovině roku 1941, kdy činila cca 425 milionů říšských marek.

Německo dodávalo převážně průmyslové zařízení a stroje, včetně asi 6500 obráběcích strojů pro sovětský válečný průmysl. Navíc ale Sovětský svaz obdržel ukázky nejnovějších zbraní, včetně 23 vojenských letadel, lodních děl i celého nedokončeného křižníku Lützow. Sovětský svaz se stal hlavním dodavatelem surovin Německé říše, odříznuté z důvodu britské blokády od světového trhu. Sovětský vývoz zahrnoval kukuřici, bavlnu, manganovou rudu, chrom, fosfát, azbest a dřevo, dále rovněž 1,7 milionu tun obilí a 1 milionu tun paliva. Sovětský svaz také umožnil Německé říši používat transsibiřskou magistrálu pro obchod se Středním a Dálným východem.