Bez přesné definice dobra a zla nelze nic jednoznačně prohlašovat - a rovnováha dobra a zla jen udržování právě v temné nechápající podobě. Bez dostatečného nadhledu a dostatečného osvětlení ( bez zkreslujících stínů) nelze nic pravdivého prohlásit.
Nedokáži si nic představit pod pojmem nekonečná láska, ale nechápu proč by se měla bezpodmínečná láska ( která v sobě mmj. obsahuje i přísnost a někdy i přiměřenou tvrdost - aby mohla přinést výsledky) zahrnovat do duality dobro - zlo. Tohle je těžce mimo.
Relativizace, jak nutně potřebujeme rovnováhu dobra a zla, je z dnešního pohledu směšná. Především se svým vnímáním musíme dostat na úroveň bezpodmínečné lásky a spravedlnosti a v dnešní temnem zamořeném lidstvu není absolutně nejmenší důvod jakkoliv obhajovat satanismus a jeho podoby, i když ne všechny jsou přímo satanisty organizovány, některé jen nepřímo vyplývají...

Temno a jeho projevy zla jsou momentálně natolik zničující, že absolutně nepotřebuje žádnou ochranu, či obhajobu. Odřezávat od moci, izolovat a to důkladně... Jakákoliv relativizace není na místě a aby lidstvo přežilo je nutný ostrý a rychlý řez - rozhodně nikde žádné rezervace satanistů. Jen důkladné žaláře s patřičně tvrdou převýchovou.
Ono, pokud zločinci si alespoň část svých dluhů vůči lidství odpykají v této existenci, nemusí se během několika dalších existencí ptát sami sebe - proč jen jsem v oku hurikánu, který vše kolem mě ničí, včetně mě samého? Proč asi propadl i s celým rodem do procesu likvidace a smrti a utrpení? Že by proto, že nedostatečně tvořil a jen vraždil a ničil? Lidský duch se nedokáže jednoduše během chvíle přepnout z režimu likvidace a kořistění - do režimu tvoření a lásky.
Jakákoliv obhajoba zla je jen ukázkou, jak moc se člověk sám nemá rád a jak mu samotnému na sobě vlastně nezáleží... Zřejmě proto je pro něj láska sprosté slovo a řídí se pouze krutostí - krutostí k sobě samému - odříznutí od Světla.