díky, část otázek je jasnější, ale ne všechny. Pokusím se protodialekticky zamířit na slabá místa, jak je subjektivně vnímám:

Nemůže mít tento model problém se vzrůstající efektivitou výroby (případně nerovnoměrnou efektivitou v různých územních celcích)? pro ilustraci vezměmě nepravěpodobnou situaci, kdy díky technologickému průlomu se produkce nějakých hodnot stane 10x energeticky levnější. Hodnot bude více, ale spotřebovaná energie se nezmění nebo zmenší.

Bude v praxi možné dívat se opravdu jen paušálně na množství vyrobené energie, bez rozlišení na co je použita? Viz současné USA, největší producent a konzument energie (cca 22 procent světové spotřeby el. energie), nicméně velká část z toho je konzumní neproduktivní spotřeba.

Nebylo by vhodnější řídit emisi oběživa čistě na základě odhadu přírustku/úbytku hodnot na státní úrovni, s vytyčeným inflačním/deflačním cílem např. +- 1 procento max., což by zároveň sloužilo jako zpětná vazba?

>Konkrétne množstvo obeživa=množstvo kWh vyrobených tak, ako už sám názov jednotky hovorí, za hodinu. Každý mesiac napr.(alebo týžden, či kvartál, príp.rok..podľa spoločenského konsenzu) sa automaticky znehodnocujú,...

nemůže aplikace principu demurrage na globální úrovni vést k nekontrolovatelnému růstu spotřeby, kdy každý subjekt se bude "zbavit" se aktiv co nejdříve, aby neztratily hodnotu? Lze vůbec nějak rozumně skloubit základní příjem a demurrage? Zdá se mi, že lze mít buď jedno nebo druhé.