Skandinávie - země Rusů (Slovanů)
Současně s množstvím památek se Slovansko-Arijskými symboly, roztroušenými po celé Evropě, existují památky s runovým písmem staré od dvou do jeden a půl tisíce let. Zvláště mnoho je těchto památek v severní Evropě, ve Skandinávii. V prvé řadě k nim patří „runové kameny“, které současní vědci umísťují do doby 1. až 5. století našeho letopočtu, i když předpokládají, že jejich vznik je mnohem dřívější, a „brakteaty“ – ploché tenké zlaté a stříbrné mince a ražbou jen na jedné straně (dnes se nazývají medailony)
Stále se předpokládá, že tyto runy napsali staří germáni a nazvali je „starý futark“. Přesto se žádný runový nápis, týkající se tohoto časového období, nepsal ve „starém futarku“. V tom smyslu, že runologové a historici četli pomocí futarku, ale dostávali nesmyslná slova, která pak přizpůsobili k nějakým podobným slovům více či méně násilně. Za devadesát let své existence západní runologie nerozluštila normálně (bez těchto úprav) ani jeden runový nápis
Jediným nástrojem na přečtení skandinávských raných run se ukázaly být slovanské runy. S jejich pomocí se nápisy čtou snadno, bez všech úprav, jak je smutným zvykem ortodoxních vědců. Mluvit rusky umožnil skandinávským runám Oleg Leonidovič Sokol-Kutylovský, člen-korespondent RAEN, vědecký spolupracovník Institutu geofyziky Uralského oddělení RAN (ruská akademie věd-nauk) (město Jekatěrinburg).
Analyzoval runové nápisy na 35 brakteatech (medailonech), na asi 30 sponách (zapínadlo) a špercích, medailonech, mincích, zbraních, na 30 runových kamenech a okolo desítky na kostích (zubech) a dřevě. Místa nálezů Slovansko-Arijských nápisů překvapují: Švédsko, Norsko, Dánsko, Velká Británie, Německo, Polsko, Litva, Ukrajina, Francie, Bulharsko, Maďarsko, Srbsko a evropská část Turecka. Napsal několik desítek článků, ve kterých podrobně popsal své objevy ( http://www.trinitas.ru/rus/doc/avtr/01/0766-00.htm ). Vědec došel k zákonitému závěru: prakticky všechny runové nápisy severní a střední Evropy, považované za raně germánské, se dají smysluplně číst slovanským (ruským) jazykem.
Přečtěme si některá svědectví, objevená ruskými vědci, která potkávají naše předky před dvěma tisíci let ve Skandinávii, která tenkrát byla jejich rodnou zemí.
Nápisy na runových kamenech
Nejznámějším runovým kamenem v severní Evropě je kámen ve švédském městě Rjok. Je na něm nejdelší runový nápis ze všech známých nápisů. Skádá se z 762 run a je datován do 9. století našeho letopočtu. Text je napsán na všech stranách kamene, včetně výstupků a vršku.
Švédové „rozšifrovali“ nápis následovně:
„O Vemudovi hovoří tyto runy.Varin složil je pro čest našeho syna. Řekni, paměť(památka, vzpomínka), kterou dvanáct let způsobem hádek (sporů) získávali, a oba šli spolu, od člověka k člověku.Řekni ještě, kdo před devíti koleny (generacemi) přišel o život (ztratit život) kvůli ostgotům a do těchto časů je první v bitvě. Todrik řekl, smělý v boji, vyživující vojáky v moři gotů. Nyní sedí, držíc svůj štít, na gotském koni, vůdce meringů.“
Na druhé straně ruský vědec Sokol-Kutylovský představuje svoji verzi dešifrování každého řádku nápisu pomocí slovanských run, která je mnohem delší než švédská. Dokazuje, že „švédská runová poema“ nemá nic společného s tím, co je napsáno na kameni ve skutečnosti.A nějakém Vemudovi v něm vůbec není řeč, ani o Todrikovi, kterého považují za krále vestgotů (západních gótů) Teodorika. Ještě navíc svým rozluštění rozbíjí mýtus o staré poetické runové literatuře švédů.Jediným správným závěrem švédských runologů je , že je monumentem padlým .Co je na něm ve skutečnosti napsáno? Uvedeme fragment nápisu, který je celý uveden ve stati tohoto vědce „Runový kámen z Rjoka: mýty a realita.“:
„Postaveno pro oslavované.Rozhodli se položit život za „ragov“(ragové).Tuto nerovnou (nespravedlivou?) bitvu nezačali, zúčastnili se jejich boje, když k nim přišli…Porazili (rasbili?) to vojsko..Budiž jim země lehká…Datčané napadli zemi, na nich sluhy (pracovníky) vládce těch zemí. Z počátku měli v úmyslu uskutečnit nájezd na zemi jejich, pokořit ji aby se vzdala. Pokud by nebyly ve službě u vládce „nerové“, Nivannedové, Vannedové a Nevanchnannové…A nenapadnou tyto země. Není těch Dánů, protože „nerové“….chrání,svěřené země, jejich země.“ (UFF!-pozn.překl..)
Jedná se o konflikt mezi zemědělskými občinami slovanských národů ragů a nerů na jedné straně a dánů na druhé straně.Dánové chtěli vybírat u sousedů daň, ale narazili na odpor, přitom klíčovou roli v tom sehráli „nerové“, kterým byl postaven tento památník. Přišli na pomoc „ragům“. Ze smyslu rozluštěného lze usoudit, že „nerové byli v tom místě zaměstnaní (najatí). Po konfliktu dostali část země, hraničící a Dánskem za pomoc v boji a za závazek bránit vpádu Dánů (ochrana hranic).
Jak je vidět, ruskému vědci se podařilo sestavit smysluplný text, který nemá nic společného se švédskými mýtickými výmysly o nějakých dvou nepochopitelných obléháních (napadeních) , která se děla dvanáctkrát z nepochopitelných důvodů. Podívejme se ještě na některé další skandinávské runové kameny, které teprve nedávno „promluvily“ rusky.
Kámen na první fotografii se našel v Norsku a datuje se do 4. až 6. století našeho letopočtu. Je na něm vidět velký znak, zaujímající skoro polovinu kamene, a runové nápisy. Soudě podle nápisu a znaku, tento kámen je také zasvěcen (věnován) našim vojákům. Nadpis oznamuje: „Muži tito jsou v Rusi Svaté v noci (asi smrti), jiní jsou živí.“ A znak, podobný na runu Pe může znamenat příslušnost padlých k jednotkám vojsk Peruna, slovanského boha. Zajímavá informace, ne? Vyplývá z ní, že při nejmenším v 4. až 6. století n.l. existoval na uzemí současného Norska státní útvar Boží (svatá?) Rus, jeho národ mluvil rusky, psal slovanskými runami a klaněl se slovanským bohům.
Další runový kámen z Norská říká: “Ra (světlo, slunce) v noci, je ponořen ( za obzorem?). Ŕíká Bůh v noci(polární?): to se raduje Borobog, tuto noc Ra umořil. Borobog je (existuje).Vychází slunce mladé, Ra se chystá zasednout (vládnout) na Rusi.“
Sokol-Kutylovský předpokládá, že je možno nápis chápat jako představu starých Slovanů o příčině nástupu zimy nebo polární noci. Je neobvyklé vidět jméno „egyptského“ boha Ra ve slovanském runovém nápisu severní Evropy, ale ukázalo se, že se tam vyskytuje poměrně často a označuje Slunce, Borobog-bog větru u chladu.
A ještě jeden kámen v Norsku: jmenuje se runový kámen Eggja-podle vesnice blízko níž byl nalezen. Je na něm 184 runových znaků, sestává ze dvou dlouhých řádků, a svědčí o změně klimatu-začátku neobvykle časného oteplení, jehož příčinou mohly být výbuchy na slunci-Ra, které je nazýváno „strakatým“. Vědci se podařilo věrohodně přečíst dvě třetiny textu:
„Ty nery ( myslím, že ne-Ra, by mohlo být skvrna na slunci-ne slunce) pláčou.Slunce málo strakaté (skvnité) spí.Zima dá zimní sníh. Jeho žár roztápí tu vodu, stejně jako není ten studený vítr s nočním sněžením. Říkají, chtějíce to pojmenovat, Slunce není samo sebou (není jako dřív), není jeho doba, v zimě málo hřeje… slunce (není silné) a nevyhání studený vítr, ale teď je silné.Jako slunce Mara (asi jarní doba),jedenkrát je ráno brzo horko, jindy ne…Hřeje (peče).“
Na runovém kameni ze Švédska, který je datován do poloviny prvního tisíciletí našeho letopočtu čteme:
„Pamatuj si dlouho jejich dobu, protože ten čas odchází do tmy ( zapomnění): teče řeka času věčně. Rbonův je tento lesík (háj) a ten taky.“
Jméno Rbon bylo velmi obvyklé v raně středověké Skandinávii, proto se s ním často setkáváme na runových kamenech. Toto jméno mělo rozličné varianty: Rabon, Rboni, Rbonnis.
Ještě jeden švédský kámen mluví rusky:
„Rozhodli jsme a čtěte: jestli nechcete válku vězte- je to cizí volba (nápad, názor, přání).“
Jinými slovy, tento pohraniční sloup (z 4 až 6.století) má na sobě varovný nápis. Strážní psi, kteří jsou na něm zobrazeni, to potvrzují.
Nápisy na brakteátech (medailonech)
Skandinávských medailonů existuje veliké množství. O jejich hojnosti svědčí práce německého vědce S. Nováka (?) o 920 stranách, která je plně věnována zlatým medailonům. Ale v celém foliantu není jediný překlad, tzn. ani jeden runový nápis nebyl v germánských runách, což není divu. Vždyť tyto nápisy jsou jen ve slovanských runách! Přesto je celý vědecký svět považuje za germánské!
Runový nápis na první medaili z ostrova Gotland se čte jednoduše . „ Bože“ ve smyslu „ Bože ochraň!“, tato medaile je „oberegom“-talismanem.(obereč=ochránit).Na třetím je napsáno „ Bůh Ra, Bůh Ka“. Takto popisuje tento medailon Sokol-Kutylovský:
„Protože jsou na tomto brakteátu zobrazeny jen sluneční symboly, představuje střední postava „slunečního boha“ v pohybu. Ruce tohoto boha jsou ohnuté v pravém úhlu a zobrazují runu Ra a svastika neboli kolovrat se nachází za ním, obklopena runami Ka. Při tom se sluneční bůh, jako Slunce, pohybuje po časové lince. Každé zrození (objevení se) Boha Slunce Ra je rozkvět (rozvoj) a každé jeho zmizení je Ka (smrt).Etymologie slov rassvět a zakat (západ) možná nějak souvisí smyslově s periodickým mizením a objevováním se slunce. Zvláště svastika je zobrazením pohybu slunce. To je známo z mnoha pramenů, ale jen ve slovanské runové písemnosti je runa , která obsahuje (zobrazuje) dávný zvukový význam a zároveň dávné grafické zobrazení slunce. Dva následující brakteáty také znázorňují boha slunce. Nápis znamená - Ra je věčný.“
Krabička z Britského muzea
Sokol-Kutylovský rozluštil ještě jednu dávnou záhadu, když přečetl slovanské runy na jedné malé krabičce, známé v literatuře jako „Franksova truhlička“. Byla nalezena ve Francii v 19. století a v roce 1867 ji anglický antikvář Franks daroval Britskému muzeu, kde je dosud.
Chybějící pravý panel truhličky byl objeven v roce 1890 v Itálii a teď se nachází v Národním muzeu ve Florencii. Rozměry truhličky jsou 12,9 x 22,9 x 19,1 cm. Je celá pokryta řezbami z kostice a nápisy z runových znaků i latinky. Za 1300 let se nikomu nepodařilo je přečíst. Snažili se, ale nakonec došli ke „geniálnímu“ řešení, že na krabičce z velrybí kostice je napsána poema o…velrybí kostici. A dobře, že se tak stalo, jinak by se krabička určitě nedochovala. Kdyby se angličané dozvěděli, že nápisy na ní vytvořily v Británii národy mluvící slovanským jazykem, ne v „staroangličtině“, a které psaly slovanským runovým písmem, ne „anglosaskými“ runami –sotva by ji tak pečlivě chránili a otevřeně vystavovali v Britském muzeu.
Na horním panelu je vyřezán jen krátký runový nápis: „Cizí“. Cizími jsou zde označeny postavy na pravé části panelu: vládce sedící v sídle-dvorci a jeho ochránce-voják-lučištník. Ti samí „cizí“ jsou zobrazeni na vrcholu pokladnice. Text na předním panelu truhličky říká:
„Bože Vlku (vlčí bože), ochraňuj truhlici tajnou na věky. Vrátí se vlčí vytí. Po vlčím zavyju za tebe moje matko-vlčice, pak její vlčí děti zaštěkají.Vždy očekávají věčné zpustošení z Říma.On není vlk. On Vlka (kult, zákon) zastavil na vždy.“
Na zadním panelu je napsán následující text:
„Udržuj mír a pochop: za to ti římané dají navždy život a vezmou tě za věčného otroka. Rugové. Rusové.Věčné jsou to věčné, ten věčný Řím sílu vlka sežere (nebo alt. věčný Řím síla Vlka sežere - což má opačný význam pozn.překl.).“
Levý panel truhličky:
„Vlku, dej sílu když není možno nezařvat. Náčelník (nový) bere, schovává (utajuje) stížnosti, když byl náčelník vojenský vyměněn. Pro něj pláče dcera. Vždy on důstojně (bohatě) žije a stanovuje roboty (práce) nám vůbec ne po vlčím ( neodpovídající tomu co bylo stanoveno minulým náčelníkem) způsobu vojenského.“ (asi po nich chtěl manuelní práci místo bojování, pozn.překl.)
Bohužel, přesně určit půldruhé desítky znaků na pravém panelu, je nemožné, proto nedostaneme souvislý text. Vědci se podařilo určit některá pravděpodobná slova. „ustanovovat“, „rozhodovat“, „lidé“, „truhly“, „plný“, „zlato“, „zatoužit“, „bohatství“, a některá další. Přípomínka Boha Vlka zní neobvykle. Ukazuje se, že do poloviny sedmého století na území Británie existoval kult Vlka. A ještě neobvykleji zní připomínka Rugů a Rusů jako původních obyvatel Britských ostrovů. No, to jsme se už dost naposlouchali o keltech-nejpokrokovějších, o Britech a Piktech.
Rutvilský kříž
Ještě jedna památka se nachází v malé skotské vesnici Rutvil. Výška kříže je 5,5 m a datuje se přibližně do poslední čtvrtiny 7. století n.l. Tento kříž stál u oltáře Rutvilského kostela do roku 1642, kdy se shromáždění skotské církve rozhodlo zničit tento pozůstatek římského pohanství (barbarství?). O tom, že kříž je pohanský-pochybnosti nejsou. Ve střední horní části kříže je zobrazeno slunce, nahoře je zobrazen sokol, na vodorovné části kohout a nějaké velké zvíře-býk nebo kráva.Níže je zobrazen lučištník. Na opačné straně vodorovné části je ryba s otevřenou tlamou a labuť. Své rozhodnutí splnili jen napůl:jednu část fragmentů kříže uložili na hřbitov a druhou hodili do příkopu ve dvoře kostela a použili je na dláždění. Začátkem 19. století kříž sestavili ze zachovaných úlomků.
Ve všech encyklopediích, statích a učebnicích se tvrdí, že Rutvilský kříž je památníkem staroanglické literatury (?). Je na něm anglosaskými runami napsaná báseň o ukřižování Krista. Podle stejné logiky jako na truhličce z velrybí kostice musí být poema o velrybí kostici, na kříži musí být poema o kříži. Zajímavé je, že text poemy se uvádí. Ještě zajímavější je, že sami angličané nemohou přečíst ani slovo z této runové poémy.Říkají, že do současné angličtiny ji přeložil neznámý italský poutník, který kvůli něčemu přeložil latinské nápisy, které jsou také na kříži a vypadají buď jako citáty z bible nebo pouze jména osob zobrazených na kříži.
Sokol-Kutylovský prošel (prozkoumal) runové nápisy na tomto kříži pomocí slovanských run. Skutečně-žádná řeč o ukřižování Krista tam není, ani citáty z bible. Co tam tedy je? Je tam zmínka o Ra, JaRa, Mary, a kultu Vlka, který byl na území Británie přibližně do poloviny 7. století a který vystřídal kult JaRa:
„Ra-JaRa (uctívači)říkají věřícím v Ra-Vlka…Dar chrámu pán boha JaRa, aby nežili ve tmě, protože boží zákon jim není dán, potřebné je k JaRu vzít. Skončete víru v Ra-Vlka, protože život je jinak udělán…Ra-Vlka někdy ustavil Řím, dal Ra darem, vzal Rus, on není věčný Ra- Vlčí(?).Rus porazili, jdou (římané), že jejich Matku nebeskou uctívají lidé a věří v ni.“
Takovým způsobem vědec znova jasně ukázal, že při nejmenším do 7. století n.l. se na Britských ostrovech mluvilo rusky, psalo se slovanskými runami a lidé blahořečili slovanské bohy.
Vzhledem k výsledkům výzkumu popsanému výše dostáváme zajímavý obraz. V prvním tisíciletí n.l. v severní Evropě žili lidé, kteří sami sebe nazývali rugové, ragové, nerové a rusové, mluvili slovanskými jazyky a uctívali slovanské bohy. A svoji zemi nazývali Boží Rus. Ruská řeč zněla ve Skandinávii až do 9. století n.l.! Potom byla první křížová výprava proti Slovanům, po jejímž skončení slovanské země přestaly být slovanské a jejich obyvatelé byli do jednoho povražděni.
Tak se Rus měnila v Evropu…